Březen 28 2016

Pár keců

Zdravím všechny náhodné návštěvníky mého blogu. Pokud jste i přes úvodní text pod nadpisem zůstali, pak vězte, že zde zatím není nic jiného, než báseň Veselá, a nejspíš ani dlouho nebude. Zdraví TT.

Březen 28 2016

Veselá

Když Měsíc na nebi blyštivě září,
díváš se na světlo se smutnou tváří,
srdce tvé ovládá žal.
Prokletá dívka s krutou lstí zrádnou,
kvůli ní nemáš už naději žádnou
a shlížíš z vysokých skal.

Stačil jen odraz a pak dlouhý let,
pochopíš, že už to nejde vzít zpět,
duši tvou přemohl strach.
Najednou po tváři slzy ti kanou,
život je přerušen strašlivou ranou.
Zde skončil ten sebevrah!

Ze shora díváš se na tělo nehybné,
kolem se zjevují postavy pochybné,
není to konec, ne teď a tady.
Schopnosti zvláštní ty bytosti mají,
jen silou vůle předměty zvedají,
děvku ztrestají za její zrady.

Na síň obřadní stín vrhají mraky,
ta děvka proradná je tady taky!
Teď přišel sladké pomsty čas!
Místnost ovládá mrazivé ticho,
v tu ránu děvce nůž rozpárá břicho,
konečně cítíš radost zas.

Slunce tě probouzí, byl to sen pouhý,
život máš před sebou, těžký a dlouhý,
cítíš však podivný klid.
Vyrazíš do ulic, tam průvod pohřební,
partnerky bývalé příbuzní odění
v černi, jak veškerý lid.

Přišlo to náhle, prudká bolest břicha,
výkřik zazněl do půlnočního ticha
tak jak to ukázal sen.
To Slunce teď na nebi blyštivě září,
ty díváš se na průvod s veselou tváří,
a těšíš se na nový den.

Category: Básně | LEAVE A COMMENT